Z historie katedry

V roce 1948 bylo na filozofické fakultě Univerzity Palackého se souhlasem vlády zřízeno dvouleté přírodovědecké studium (tzv. bienium), v jehož rámci existoval mimo jiné i ústav matematiky. Jednotlivé ústavy bienia byly přetvořeny na katedry, a tak v roce 1950 vznikla katedra matematiky-fyziky-chemie. Od studijního roku 1952/1953 již pracovala samostatná katedra matematiky.

Od roku 1962 působily na přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého katedra algebry a geometrie, katedra matematické analýzy a výpočetní středisko, které mělo mimo jiné sloužit studijní specializaci numerická matematika.

	(asi rok 1965) Dnes již historická fotografie členů katedry v budově na Vídeňské ulici.
	(r. 1974) Členové katedry na výletě na Soláň.
	(r. 1987) Členové katedry u amfiteátru v Náměšti na Hané.

V roce 1976 změnila katedra matematické analýzy název na katedru matematické analýzy a numerické matematiky, ta v roce 1996 přijala výstižnější název katedra matematické analýzy a aplikací matematiky.

(r. 1991) Účastníci mezinárodní konference numerické matematiky Software a algoritmy,
kterou organizovala katedra v Horním Údolí.

Prvním polistopadovým vedoucím katedry se stal doc. RNDr. Jiří Kobza, CSc., kterého po příchodu do Olomouce vystřídal ve funkci prof. RNDr. Ing. Lubomír Kubáček, DrSc., Dr.h.c. Za jeho působení přibyla k tradičním směrům působnosti katedry, diferenciálním rovnicím a numerické matematice, také matematická statistika; v oblasti výuky byla velká pozornost věnováná rozvoji bakalářského studia. V současnosti (od r. 2003) vede katedru prof. RNDr. dr hab. Jan Andres, CSc.

	(19. 6. 2003) Odstupující a nastupující vedoucí katedry prof. RNDr. Ing. Lubomír Kubáček, DrSc., Dr.h.c. a prof. RNDr. Jan Andres, CSc.
	(r. 2003) Profesoři katedry s externím zaměstnancem katedry doc. RNDr. Milanem Tvrdým, CSc.
	(r. 2003) Zkouška doktoranda.

Události související s životem katedry v datech a obrazech

13. 12. 1999: Mezinárodní konference Parciální diferenciální rovnice a jejich aplikace
spolupořádaná v Olomouci tehdejším členem katedry Milanem Pokorným (pozvánka).

11. 2. 2000: Výukový kurz Geostatistika vedený prof. Rudolfem Dutterem z TU Wien

27. 6. 2002: Olomoucké dny aplikované matematiky ODAM 2002

9. 4. 2003: Křest knihy Fuzzy metody vícekriteriálního hodnocení a rozhodování

14. 6. 2004: Minisympózium z nelineární analýzy

28. 6. 2004: Olomoucké dny aplikované matematiky ODAM 2004

20. 4. 2005: Soutěž o „Cenu děkana PřF UP za nejlepší studentskou práci v oboru matematika”

Několik myšlenek o aplikacích matematiky

Matematika, jako jedna z disciplin vědy, má několik styčných ploch jak s ostatními vědními disciplinami, tak i s mnoha dalšími oblastmi činnosti člověka. Tyto styčné plochy jsou obvykle živnou půdou pro aplikace, i když jsou známy mnohé případy, že byly aplikovány též oblasti, které lze jen stěží považovat za styčné. Jestliže si všimneme frekvence aplikací, na čelním místě se jistě objeví diferenciální rovnice jak obyčejné, tak i parciální, optimalizační metody spolu s metodami numerické matematiky a stochastické modelování. Při podrobnějším pohledu na tyto oblasti se objeví desítky speciálních disciplin, které podrobněji vykreslí bohatost potenciálu matematiky pro aplikace. Zvládnutí již získaných poznatků v těchto oblastech vyžaduje poměrně velký kolektiv profesionálů a je nad síly i velkých světových pracovišť, aby tyto oblasti obsáhly jako celek.

Základ pro úspěch aplikací tkví ve vytvoření mezioborového týmu. I velmi vzdělaný matematik potřebuje určitý čas na seznámení se s oblastí, ve které se aplikace má realizovat, a musí vstřebat poznatky formulovatelné matematicky od odborníka příslušné profese, které potom tvoří startovací čáru jeho výzkumu. Samotné řešení aplikačního problému je obvykle proces dlouhodobý, pokud se nejedná o triviality a aplikace nemá být pouze formální. Není tedy rozumné, aby se matematik pokoušel o aplikace v různých disciplinách, ale naopak se musí specializovat na určitý okruh problémů. Tuto skutečnost by měl vzít v potaz každý, kdo aplikaci matematiky potřebuje.

Rychlejší pronikání matematických metod do praxe je brzděno dvěma příčinami. Na jedné straně matematici neradi informují o možnosti využívání svých výsledků v jiných oborech a na straně druhé odborníci jiných profesí obvykle nepřemýšlí o hlubší kvantitativní (matematicko-analytické), strukturální (algebraické) a stochastické (pravděpodobnostní a matematicko-statistické) podstatě svých problémů. Zkušenost ukazuje, že neexistuje prakticky žádná vědecká disciplína, ve které by problémy uvedeného typu neexistovaly. Zlepšit situaci v této sféře je pro nejbližší budnoucnost úkol velmi aktuální.

V oblasti aplikací matematiky vidíme určité priority, které jsou spjaty s připravovaným potenciálem personálním. V první řadě vidíme nutnost a možnost užšího propojení s katedrami experimentálního charakteru, zejména s jejich pracovníky, kteří se experimentem zabývají. Mimo rámec fakulty vidíme perspektivy plodné spolupráce zejména s fakultou lékařskou a s fakultou tělesné kultury.

Ve sféře mimouniverzitní je situace neradostná. Samotná katedra nemá časovou kapacitu řešitelů takovou, aby bylo možno realizovat náročnější využití matematiky v podnicích a naopak tyto instituce nesignalizují zájem. Již bylo uvedeno, že tento zájem, i kdyby vznikl, nemá předpoklady na úspěch pokud se nejedná o dlouhodobou nebo trvalou spolupráci. Východiskem se nám jeví vytvoření průzkumného matematického pracoviště zaměřeného na aplikace, kterého existenci by materiálně několik prvních let zajišťoval stát, město, svaz podnikatelů, sponzoři atd. Součástí tohoto záměru by byl výběr několika málo základních směrů výzkumu, který by mohl zvláště univerzitě a regionu přinášet užitek.